Názor Alexandra Dugina (Tsargrad.tv)
Francis Fukuyama, vášnivý prozápadní globalista překvapivě předpovídá konec americké nadvlády nad světem. Podle známého filozofa ztratily USA pozici klíčového hráče. Podle něj budou muset hledat podporu u svých spojenců.
Alexandr Dugin dodává: „Moskva a Peking udělají kolaps západní hegemonie nevratným“.
Fukuyama napsal poměrně objektivní a vyvážený článek o konci americké hegemonie. Počátkem 90. let minulého století přitom spěchal vyhlásit „celosvětové vítězství liberalismu a konec dějin“. Později americký filozof své postavení „trochu“ pozměnil.
Při některých osobních rozhovorech s ním jsem se přesvědčil, že mnohým světovým procesům rozumí celkem realisticky. Že je schopen přiznat si chyby ve svých prognózách. Mezi narcistickými politology, kteří dělají chyby každý den a to je činí ještě arogantnějšími, je to vzácná věc.
Fukuyama tedy říká následující.
Odchod z Afghánistánu není jen příčinou zhroucení americké hegemonie, ale hlavně koncem. Tato hegemonie se začala rozpadat před deseti lety. Už tehdy bylo zřejmé, že americká strategie na Blízkém východě selhala. Finanční krize jen „dorazila“ důvěru ve stabilitu americké ekonomiky.
Ale nejstrašnější věcí pro USA v posledních letech je hluboké rozdělení společnosti. Především ve vztahu k bývalému prezidentovi Donaldovi Trumpovi. Tentokrát nejenže selhal mírový přenos moci z republikánů na demokraty. Rozdvojení Trumpových přívrženců a odpůrců dostalo zemi na pokraj občanské války. Podle Fukuyamy proto není problém ve stahování vojsk z Afghánistánu.
Podle něj byl na to totiž už nejvyšší čas, ale problém je situace, ve které k tomu došlo na pozadí vnitropolitických procesů ve Spojených státech.
Americký prezident Joe Biden, jehož republikáni původně nepovažovali za legitimního prezidenta, nyní vypadá jako naprostý propadák a bezmocný idiot. K tomu se přidala kritika neokonzervativců.
Ti vkládali velké naděje do Bidena a britských spojenců. Dnes ho dokonce i jeho příznivci vnímají jako starce s demencí. Takového, kterému všechno padá z rukou. Smutně popsané jako „Afghánci z podvozků amerických letadel“.
Fukuyama přiznává, že „USA už nejsou hegemonem světové politiky. Multipolarita je dnešní fakt“.
Zároveň ale připomíná, že USA jsou stále světovou velmocí. Odteď však budou muset hledat spojence a počítat s „jinými silami“.
Fukuyama upozorňuje Bidenovu administrativu na vývoj od roku 1989 do roku 2008. Tehdy moc USA rostla. Nyní naopak oslabuje.
A nyní už nejsou hlavními odpůrci Západu ani tak islámští extremisté (ačkoli sám Fukuyama v době vzestupu unipolarity formuloval dost idiotskou tezi o islámském fašismu jako úhlavním nepříteli).
Jsou tu nové póly. Rusko a Čína.
Vše se tedy vrací na nový začátek. Ale v nových podmínkách a nových rozměrech.
Proto Fukuyama jasně uvádí, že je třeba vrátit se k používání metody „podněcování islámských radikálů“ proti Rusku a Číně. Samotný fakt opuštění Afghánistánu proto nepovažuje za velkou tragédii. Washingtonu se tím vlastně uvolní ruce a může obrátit agresi Talibanu proti Rusku a Číně.
Militantní Paštunové pravděpodobně nebudou mít skutečný zájem o budování státu. Není to součástí jejich historických úkolů. Paštunové jsou národem válečníků. Téměř nikomu se je nepodařilo pokořit. Pokud, tak jen na krátkou dobu.
Mimochodem, matně připomínají naše ruské kozáky: vojenské kampaně, rychlé útoky a ústupy, ideální využití krajiny pro vedení partyzánské války. Jejich životem jsou vojenské akce. Takový je život ruských kozáků. Válka jako povolání. „Mírovou práci nechávají ostatním“.
Paštunové jsou afghánští kozáci, pouze vynásobení milionem. Při jejich počtu a „zásadním odporu vůči jakémukoli státnímu zřízení“ mohou být opravdu hrozbou i pro Rusko i pro Čínu.
Právě s tím Fukuyama a zřejmě i lidé stojící za Bidenem počítají. Pokud se opět podaří, jak v éře bipolárního světa, postavit islámské radikály proti Rusku a Číně, USA získají více času na své přežití.
Zjevně doufají, že se během této doby znovu dají dohromady. Upevní zbývající pozice a vylíží si rány.
Závěr je jednoduchý: hlavní věcí pro Rusko je zabránit tomu, aby se to stalo. A tady, protože mluvíme o životě a smrti, jsou všechny prostředky dobré. Pokud Moskva a Peking vyvinou účinnou strategii ve vztahu k nové realitě Afghánistánu a islámského světa jako celku, budeme schopni nejen zajistit své zájmy, ale také učinit kolaps západní hegemonie nevratným.
Sám Fukuyama o tom samozřejmě nepíše v naději, že si jeho text adresovaný stratégům Bílého domu pečlivě nepřečteme. Ale my jsme si ho pročetli dost pečlivě. A my s ním souhlasíme: Západ se rozpadá. … Stačí ho pouze „trochu postrčit“.
A sám Fukuyama chtě či nechtě ukázal na několik jeho slabých míst.
Pokec24.cz